Artefiletika

Výsledek artefiletické práce konané v pondělí  13. května 2011.

Projektivní artefiletická technika, inspirovaná fotografiemi ženy, vyrovnávající se s duševní nemocí jejich prostřednictvím. Technika zaměřená na rozvoj osobnosti- fantazie, komunikace a estetiky. Cílem je prostřednictvím jednoduchých úkolů (vlastní výběr fotografie, asociace), vytvoření příběhu za použití asociací s podmínkou dobrého konce.

1.Víla z pohádky

Jsem začarovaná víla. Zlý čaroděj mě připravil o nohu a hlavu. Měla jsem si ho vzít za muže a já jsem ho odmítla, tak mě za to potrestal. Šla jsem k tryskající vodě, část byla živá a mrtvá voda. Po použití živé vody jsem se z víly stala opět člověkem.

 

2. Světlo ozařující člověka

Co mě napadá při pohledu na tento obrázek? Něco úžasného, je tam tma, ale uprostřed všeho je průzračné světlo, nahoře i dole, a uprostřed všeho je průzračné světlo, nahoře i dole, a uprostřed toho úžasného světla jsou dvě holčičky. Jedna je starší – ta vede i tu mladší – ta mladší se nechá vést. Obrázek je sám o sobě tajemný a krásný, vyznívá hloubka meditace spojená s nebem.

Na obrázku su holčička, ta nižší. Nechá se vést tou zkušenější sestřičkou, která byla častokrát v mé situaci, která mě chápe, a která svoje břemeno vynesla na kříž. Pán si to břemeno vzal, a nyní už není to moje břemeno, ale Ježíšovo. Společně se vedeme za Pánem, to je to úžasné světlo, protože my jsme Jeho děti.
 

 

3. Jsem chmýří v trávě

Byla jednou jedna holka. Bydlela ve starém mlýně a nemohla ven, protože byla zakletá. Měla co jíst ale bylo jí smutno, protože byla sama. Čekala a dívá se z okna ven a čeká na prince, který ji zachrání, poseká trávu, aby se k ní dostal. Je skoro nahá, takže je na ní všechno vidět a přitom se nestydí, protože nesnědla jablko. V pátek jsem se rozhodl, že posekám trávu jednomu dědovi a všimnul jsem si toho stavení. Moc mne nezaujalo. Ale chtěl jsem si udělat výzdobu ze staré trávy a uviděl jsem ji. Koupil jsem jí džíny, našel jí práci a vzal si ji za ženu, aby mohla být opravdu šťastná.  Neměla jméno, proto jsem jí říkal Zuzano. Ale Zuzana si našla jinou cestu životem. Našla si jiného a byla moc šťastná a já jsem byl moc rád. Protože se mnou jí nebylo asi dobře. Ale protože jsem ji měl rád víc než sebe, uvolnil jsem jí cestu do života, který si přála, a držel pěsti, aby se měla dobře. Vyhrál jsem v loterii 60mil. Eur a princezna dostala na svou cestu 25mil.Eur a byla moc šťastná. Přestupná stanice.

 

4. Jsem cesta

Jsem polní kamenitá cesta, rozpálená sluncem, prahnoucí po dešti. Už dlouho po mně nikdo nešel. Jsem osamělá. Jediným mým společníkem je luční kvítí. Toužím po přítomnosti blízké bytosti. Nastal šťastný den. Na mou zem vykročila krásná žena. Necítím její bosé nohy, protože si svá chodidla chrání těžkými botami. Tuší zranění. Pojď! Čekám na Tebe. Jsi tu? Se mnou? Cítíš mne? Jsem cesta vzhůru, cesta za sluncem. Vyjdi vstříc svému stínu. Žena kráčí vpřed, občas se ještě ohlédne. Váhá. Sbírá odvahu a znovu vykročí. Už je odhodlaná, pevně a jistě zdolává všechny překážky, vedena srdcem a sluncem. Pomalu se blíží konec cesty, cíl. Tajemný, překvapivý. Slastný a vytoužený. Neohlížej se na mne! Nevracej se! Jsem vzácná, sluncem prozářená a významná cesta. Žiji v životech a snech lidí, kteří skrze mne někam došli. Jsem tu malinko odstrčená, ale to proto, aby mne našli jen ti, co mne opravdu hledají.  Znám svou cenu. Našla jsem své naplnění.

 

5. Prázdná židle

Další úsvit a ona zase přichází. Přichází jako každé ráno, aby usedla na židli, vypila čaj, pojedla kousek chleba a bezvýrazně hleděla do dáli. Vždy sedí napravo, nikdy nepřišla až ke mně a neposadila se. Asi stále čeká na další duši, která by měla přijít, a já jsem pro ni. Proto si na mne nikdy nesedá. Já jsem vybrána pro někoho jiného. Zatímco ona má své místo, které nikdy neopustí a bude na něm čekat tak dlouho než přijde očekávaný člověk. Je tu nachystaný další šálek, znamení, že čekání možná skončí brzy. Ví, že není kam spěchat, nic neurychlí, proto vyčkává, popíjí čaj a hledí kamsi do dáli. Každé ráno se opakuje, trpělivě čeká a nestěžuje si. Ví, že to tak má být a vše bude mít dobrý konec. Den za dnem plyne a její vytrvalost je obdivuhodná. Stále věří a vrací se. A ví proč. Ten člověk, na kterého celé roky čekala, přichází. Přichází sem, posadí se, vypije čaj, pojí chleba a pak spolu budou koukat do dáli.